Paní Zdubová
Po stopách totality
Marie Zdubová
Dne 24.května 2011 jsme navštívily v rámci projektu "Po stopách totality" paní Marii Zdubovou. Setkaly jsme se ve čtyři hodiny odpoledne v cukrárně U Zdubů. Počasí nám krásně vyšlo. Chvíli jsme čekaly uvnitř cukrárny, než jsme si všimly paní Zdubové, která nás posadila v zadní části. Nabídla nám něco k pití a mezi tím přišel i její syn. Když jsme se posadily, začala vyprávět o historii své rodiny a domu ve kterém jsme se nacházely.
Dozvěděly jsme se, že tatínek paní Zdubové, který měl 8 sourozenců, byl známý a vážený řezník, tudíž dnešní cukrárna U Zdubů bylo řeznictví u Jeřábka (pozůstatek řeznictví je hned vedle dnešní cukrárny).
Tajná policie je v dobách totality pronásledovala a zakázala panu Jeřábkovi řeznickou činnost, zabavila jim dům a všechny pozemky, ale dovolila jim v zabaveném domě bydlet za určenou peněžní dávku. Proto musel pan Jeřábek na pracovní úřad. Zaměstnání získal v Křoví na pile. Ostatní dělníci ho neměli rádi, řekli mu: "Ty nám nebudeš vyžírat prachy!" a shodili ho ze 4metrové výšky na zem. Pan Jeřábek utrpěl vážné poranění páteře a byl nadosmrti zmrzačený. A v té době se narodila paní Marie Zdubová, s níž jsme vedly tento rozhovor.
Z domu se stala uzenářská dílna a později studená kuchyně. Tajná policie jim i přes zranění pana Jeřábka nedala pokoj, kontrolovala je, jestli nekradou v obchodě. Například k nim občas zašli cizí lidé, že se jim porouchalo auto a mají velký hlad, jestli by jim nedali chléb, a kontrolovali, jestli se dole v obchodě nerozsvítilo. Nebo sousedé si chodili skoro každý den půjčit jedno vajíčko. (paní Zdubová se usmála).
Její sourozenci měli ztížené studování, a proto jsme se zeptali jak na tom byla ona sama. Paní Zdubová nám odpověděla, že její paní učitelka rozmlouvala její nejlepší kamarádce, aby se s ní přestala kamarádit. Nebo ji paní učitelka přemlouvala, aby se přestala učit, že "S těma samýma jedničkama jí nemůže dat horší známku než jedničku." (smích).
Dále jsme se paní Zdubové zeptaly na jejího otce a ona se při vzpomínce na něj rozplakala, protože prý byla jeho "mazánek" a měla svého otce moc ráda. Spolu s jejím synem nám ukázala nějaké dokumenty a životopis, který si psal její otec pan Jeřábek, než zemřel.
Pověděla nám, jak po sametové revoluci získala rodný dům zpět a jak těžké pro ni bylo usadit se ve městě, ve kterém vyrůstala a založit zde obchod. Podle nás pro ni bylo nejtěžší opravit skoro rozpadlý dům.( ještě dnes nejsou některé části domu opravené).
Paní Zdubová nám ukázala mramorovou desku (visí v cukrárně U Zdubů) s historií domu a také staré černobílé fotografie, které visely v řeznictví U Jeřábků a znázorňovaly, jak to tam tenkrát vypadalo.
Její vyprávění zabralo jednu hodinu a dvanáct minut, a když nám řekla, že už pomalu budeme muset končit, nabídla nám zmrzlinu. Paní Zdubová byla velice příjemná, milá a k našemu štěstí mluvila sama od sebe. Jelikož nás zklamala na začátku technika, videozáznam se nepovedl. Na další schůzce, kterou s paní Marií Zdubovou plánujeme kolem 27.-30. června 2011, budeme používat jinou kameru a natáčet důkladněji.